Květen je přesně ten měsíc, kdy se čištění venkovních žaluzií z běžné drobnosti mění v docela otravnou povinnost. Jeden den je na lamelách jen tenký žlutý film, ale jakmile přijde krátký déšť, pyl se promění v lepkavé mapy. K tomu se v pražských bytech u rušnějších ulic přidává jemný prach z dopravy. Výsledek pak vypadá hůř, než byste po pár jarních dnech čekali.
Pokud jste už někdy zkusili žaluzie rychle umýt houbičkou a kbelíkem vody, asi znáte ten moment, kdy nezůstanou čistší, ale jen plné nových šmouh. Často to vidím hlavně u novostaveb kolem Stodůlek, Modřan nebo Letňan. Velké prosklené plochy tam dostávají na jaře zabrat skoro denně. Pyl se drží na hranách lamel, déšť ho spláchne do koutů a nešetrné drhnutí může zbytečně poškodit lak nebo nechat jemné škrábance. Dobrá zpráva ale je, že když zvolíte správný postup podle materiálu a nepůjdete na to silou, zvládnete většinu jarního nánosu bezpečně.
Proč jsou venkovní žaluzie na jaře špinavější než v jiných měsících
Na jaře se na lamelách nesbírá jen obyčejný prach.
Míchá se tam hned několik věcí najednou. Pyl z bříz a travin vytvoří jemný žlutý nebo nazelenalý film, do kterého sedá městský prach. První přeháňky pak po zaschnutí zanechají fleky plné minerálů. Proto žaluzie po zimě nevypadají jen zaprášeně, ale vyloženě ulepeně.
Samotné hrany lamel jsou kapitola sama pro sebe. Právě na nich se nečistoty chytají nejsnáze. Vzduch kolem lamel neproudí rovnoměrně a voda při dešti nestéká po celé ploše stejně. U hliníkových venkovních žaluzií je navíc dobře vidět každá zaschlá kapka, na tmavších odstínech pak úplně okamžitě. Na světlých zase zůstává typický žlutý pylový závoj. Vypadá sice nenápadně, ale jakmile po něm přejedete prstem, zjistíte, kolik toho na povrchu ve skutečnosti sedí.
Rozdíl mezi běžnou špínou a pylovým filmem je docela zásadní. Hodně lidí na jaře řeší, jak dostat pyl z venkovních žaluzií, protože se po prvním dešti rychle promění v jemný lepkavý film a pak v mapy. Obyčejný prach se dá často setřít nasucho nebo jen lehce navlhčeným mikrovláknem. Pyl je ale mnohem jemnější a lepivější. Po kontaktu s vodou z něj rychle vznikne kašovitá vrstva, kterou si nechtěně rozetřete po celé lamele. Přesně takhle vzniká většina map. Lidem se pak často zdá, že po mytí vypadají žaluzie ještě hůř.
K tomu si přidejte naše typické české jaro. Během týdne se vystřídá suché teplo, vítr, přeháňky i slunce. Pokud bydlíte blízko stromů, u parku nebo v ulici plné prachu z aut, vytvoří se vám na lamelách směs, kterou rozhodně není dobré drhnout bez přípravy.
Co si připravit, než začnete
Na běžné čištění žaluzií bez poškození nepotřebujete žádný drahý arzenál. Bohatě postačí měkký kartáč nebo prachovka, dvě čisté utěrky z mikrovlákna a kbelík s vlažnou vodou. Přidejte jemný prostředek s neutrálním pH a případně si vezměte i ruční rozprašovač. Určitě se hodí dát starší ručník pod okno nebo na parapet, protože špinavá voda z lamel ráda kape přesně tam, kde ji nechcete mít.
Čemu se naopak úplně vyhnout? Hrubým houbičkám, drátěnkám, silným odmašťovačům, chloru a univerzálním čističům, které patří spíš do dílny než na lakovaný povrch. Lakované a hliníkové žaluzie nesnášejí velký tlak. Když použijete něco příliš agresivního, nemusí se to projevit hned. Často si poškození všimnete až časem v podobě matných míst nebo drobných rýh, na které se pak nová špína chytá o to rychleji.
Velmi dobře funguje úplně obyčejný roztok vlažné vody a pár kapek šetrného prostředku na nádobí nebo speciálního prostředku na venkovní stínění. Hlavně to nepřehánějte s dávkováním. Když je ve vodě moc saponátu, zůstanou vám na lamelách šmouhy a budete muset všechno složitě oplachovat znovu.
Bezpečnost rozhodně nepodceňujte. Pokud se k lamelám dostanete jen z okna ve vyšším patře, nevyklánějte se zbytečně kvůli horním rohům nebo bočním lištám. V takové situaci dává smysl zastavit se a zvážit odbornou pomoc. Totéž platí pro balancování na žebříku na mokrém terénu u rodinného domu. U přízemí a francouzských oken si většina z nás poradí sama. Ale ve třetím patře na úzké okenní římse bych to raději neriskovala.
Správný postup čištění krok za krokem
První krok je vždycky suchý a je to ta absolutně nejdůležitější část celého procesu, kterou ale spousta lidí přeskočí.
Nejprve žaluzie úplně vytáhněte nebo je nastavte tak, abyste měli k lamelám dobrý přístup. Pak vezměte měkký kartáč, prachovku nebo suché mikrovlákno a jemně setřete pyl a prach. Na lamelu netlačte. Jde spíš o lehké stírání po směru lamel, abyste volné nečistoty dostali pryč dřív, než je spojíte s vodou.
Pokud je na povrchu jen tenká vrstva pylu, občas stačí jen čistá voda v rozprašovači a utěrka z mikrovlákna. Jestli už ale vidíte zaschlé mapy po dešti nebo mastnější povlak z města, sáhněte po jemném prostředku. Nastříkejte ho nejdřív na utěrku, nikoliv plošně rovnou na žaluzie. Budete tak mít mnohem lepší kontrolu nad množstvím vody.
Postupujte pěkně shora dolů. Každou lamelu otřete zvlášť z jedné strany, pak ji pootočte a očistěte druhou. Je to o něco pomalejší než rychlé mytí hadicí, ale přesně tady se ukáže rozdíl mezi krásně umytými a nenávratně poškrábanými žaluziemi. U vodicích lišt se vyplatí použít menší kartáček nebo přeložené mikrovlákno. Právě tam se totiž drží ta nejhorší směs pylu, prachu a drobných nečistot.
Rozhodně nezapomeňte na horní box. Bývá často přehlížený, přitom z něj při dalším větru a dešti padá starý nepořádek přímo na čisté lamely. Pokud se k němu bezpečně dostanete, setřete i jeho spodní hranu a vnitřní části. Jestli je to ale riskantní, nechte to raději na profesionálech.
Po umytí žaluzie zbytečně neprolévejte proudem vody. Nejsou to zahradní židle. Stačí jemně setřít zbytky vlhkosti suchou utěrkou a nechat lamely doschnout ve chvíli, kdy do nich nepere ostré slunce. Na rozpáleném povrchu voda zmizí během chvilky a skvrny zůstanou.
Pokud doma někdo bojuje s alergií, nečekala bych, až se vytvoří silná žlutá vrstva. Mnohem lepší je krátké setření jednou týdně než půl soboty strávené drhnutím v červnu. Čím déle pyl sedí, tím víc ho při čištění vracíte zpátky k otevřenému oknu, takže se vyplatí řešit i to, jak dostat pyl doma pod kontrolu v celém bytě.
Nejčastější chyby, které žaluzie ničí
Silný tlak vody je klasický průšvih. U rodinného domu to svádí dvojnásob, protože hadice je po ruce a wapka vypadá jako rychlé řešení. Jenže právě tak dostanete vodu i tam, kam nepatří, ohne se jemnější část nebo utrpí lak. Ve videu to možná vypadá efektn�ě. Na skutečných venkovních žaluziích je to špatná sázka.
Druhá chyba spočívá v použití drsných houbiček a agresivní chemie. Pokud máte pocit, že se špínou bez pořádného odmašťovače nehnete, problém bývá většinou jinde. Pravděpodobně jste přeskočili počáteční suchou fázi. Pyl i prach musíte vždycky nejdřív sundat nasucho. Jakmile se na usazeniny vrhnete abrazivní houbičkou, jen povrch poškrábete a zanecháte na něm jemné kruhy.
Třetí chyták souvisí s počasím. Jak umýt žaluzie na přímém slunci? Ideální odpověď je nijak. Lepší je počkat na zatažené dopoledne, podvečer nebo zkrátka na chvíli, kdy slunce nepálí. Na rozpáleném povrchu čisticí roztok okamžitě zasychá a dělá nevzhledné mapy. To platí dvojnásob pro tmavé lamely a byty v nejvyšších patrech.
Čtvrtou častou chybou je moc mokré čištění bez kontroly odtékající vody. Jakmile zateče do vodicích lišt nebo se usadí v záhybech, po zaschnutí vytvoří další stopy. Lidé se je pak často snaží odstranit ještě větší silou a celou situaci tím jen zhorší.
Jak často žaluzie čistit v pylové sezóně
V běžném pražském bytě bych volila lehké setření zhruba jednou za dva až tři týdny během nejsilnější pylové vlny. Důkladnější mytí pak stačí na jaře a případně ještě jednou po létě. Byty u vnitrobloku plného stromů nebo domy hned vedle zeleně to většinou potřebují dřív. U oken do rušnější ulice se zase skoro okamžitě usazuje tmavý prach.
V domácnosti s alergikem bych rytmus zkrátila. Krátké týdenní setření v hlavní sezóně dává smysl, i když většinu týdnů vynecháte velké mokré mytí. Nejde o perfektní vzhled za každou cenu. Jde o to nenechat pyl sednout do vrstvy, kterou pak budete dostávat dolů dvakrát delší dobu.
Práci si hodně ušetříte tím, že nenecháte lamely dojít do stavu úplného zanesení. Pravidelná a krátká údržba je sice trochu nuda, ale ve finále vás vyjde levněji a bezpečněji než jedno obrovské drhnutí za celý rok. Pokud se zrovna chystáte na jarní úklid oken nebo úklid balkonu bez poškození, vyplatí se vzít venkovní plochy ve stejný den nebo si služby rovnou objednat současně.
Kdy se vyplatí profesionální čištění venkovních žaluzií
Někdy se už domácí čištění prostě nevyplatí a přestává dávat smysl.
Týká se to hlavně velkých prosklených ploch, špatně dostupných míst, vyšších pater nebo žaluzií nad zimní zahradou. Dalším důvodem bývá špína, která se na slunci zapéká už od začátku jara. V takové chvíli už nejde jen o čas. Jde o to, abyste se zbytečně nevykláněli z okna a nepoškodili drahé kování nebo povrch lamel.
Profesionální čištění venkovních žaluzií dává smysl i tehdy, když chcete při jedné návštěvě vyřešit celé okno, rám i parapet. V reálném provozu je to často nejčistší řešení. Jedna domluva, jeden nepořádek, hotovo. U větších pražských bytů a rodinných domů si lidé běžně objednávají termín po hlavní pylové vlně a pak ještě na podzim.
Až budete poptávat úklidovou firmu, buďte co nejvíc konkrétní. Napište jim počet oken, typ stínění, jak složitý je přístup, v jakém patře jste a jestli řešíte běžný pyl po dešti, nebo starší zažrané usazeniny. Čím přesnější informace dáte, tím přesnější bude odhad času a ceny.
Pokud jsou vaše žaluzie po květnovém dešti jen lehce zaprášené, určitě si s nimi doma poradíte sami. Jakmile ale vidíte opravdu silné mapy, nemáte dobrý přístup nebo zkrátka nechcete balancovat u okna v patře, je chytřejší nechat práci někomu, kdo na to má vybavení a cvik. Pokud se předtím chcete zorientovat i v širších tipech pro domácnost, mrkněte na články o úklidu. Pokud vás to zajímá, nezávaznou poptávku můžete poslat přes kontaktní formulář ČistýKout a rovnou připsat, že máte zájem o mytí oken i žaluzií najednou.
